Mariánský sloup ve Svitavách a jeho autor Johann Sturmer

Související příspěvky

Svitavy_mariansky_sloup.053Výraznou dominantou horní části svitavského náměstí Míru je vedle kostela Navštívení Panny Marie také mariánský či morový sloup. Přestože kolem něj projdou denně stovky lidí, málokdo zná jeho historii. Cedulka umístěná na sloupu nás informuje, že se jedná o dílo neznámého autora a z hlediska uměleckého se řadí mezi běžné sochařské práce, snad z okruhu olomouckých dílen, a nijak nevybočuje z místní tradice. V minulých letech jsem se věnoval baroknímu sochařství na Moravě a mé bádání mi pomohlo odhalit i některé nejasnosti kolem svitavského mariánského sloupu. Dle mých zjištění je autorem sloupu významný barokní sochař Johann Sturmer (1675 – 1729), který zanechal v I. třetině 18. století především na severní Moravě skvělá díla. V odborné literatuře je jeho jméno uváděno i počeštěle jako Jan Václav Sturmer. Historikové umění spojují jeho činnost především s Olomoucí, avšak jen okrajově je v některých pracích zmíněno, že Johann Sturmer krátce působil také ve Svitavách. Zatímco jeho dílo i osobní život z doby působení v Olomouci (1713 – 1729) jsou v odborné literatuře důkladně popsány a zhodnoceny, nikde jsem nenašel informace o jeho působení ve Svitavách. Přitom ve Svitavách a Březové nad Svitavou vytvořil řadu dalších děl, která jaksi historikům umění zcela unikla.

O původu Johanna Sturmera se v odborné literatuře uvádí, že se narodil pravděpodobně roku 1675 ve východopruském Königsbergu (dnešní Kaliningrad v Rusku) a přišel do Olomouce v roce 1703. Je zaznamenáno, že byl původem luterán a tak, aby se mohl ve zdejším katolickém prostředí prosadit, musel konvertovat ke katolické víře. V roce 1703 by mu bylo již 28 let, a proto lze předpokládat, že se vyučil kamenickému řemeslu v nějaké sochařské dílně, ale mimo Moravu a již s určitými zkušenostmi přišel do Olomouce. V odborné  literatuře se uvádí, že jako tovaryš nejprve působil v olomoucké dílně sochaře Franze Zürna a od roku 1704 v dílně sochaře Wenzela Rendera. V obou dílnách se jistě mnohému naučil, ale zdá se, že velký vliv na jeho tvorbu měl především Wenzel Render (1669 – 1733). Ten byl přední uměleckou osobností v Olomouci a v různých dokumentech té doby je uváděn jako „císařský privilegovaný architekt a městský kameník v Olomouci“.

Proč odešel Johann Sturmer z Olomouce do Svitav není nikde objasněno, ale jedna verze se nabízí. Jistě zde byla touha mladého sochaře se osamostatnit a v Olomouci k tomu mnoho příležitostí neměl, protože zde působilo více sochařských a řezbářských dílen, které se bránily další konkurenci. Jeho příchodu do Svitav možná nahrála také skutečnost, že ve Svitavách mu kynula naděje na první velkou uměleckou zakázku a proto se rozhodl zahájit svoji samostatnou uměleckou práci právě zde. Svitavská městská rada se již v roce 1702 obrátila na olomouckou biskupskou konzistoř dopisem, kde informovala svoji biskupskou vrchnost o svém úmyslu zbudovat na náměstí mariánský sloup. Tento záměr svitavské městské rady byl biskupskou konzistoří schválen. V letech 1703 – 1705 byl primátorem města Mathias Leopold Zehenmark a v roce 1703 se stal děkanem ve Svitavách místní rodák Philipp Pusch von Grünwald. Oba tito mužové jistě s podporou celé městské rady stáli u záměru a prosazení stavby mariánského sloupu ve Svitavách.

Po souhlasu s vybudováním mariánského sloupu bylo nutné najít sochaře, se kterým by město uzavřelo smlouvu o provedení díla a který by zhotovení sloupu realizoval. V neposlední řadě se jistě řešila i finanční stránka zajištění chystané stavby mariánského sloupu. Svitavská městská rada se obrátila na sochaře, kteří působili v Olomouci a zřejmě se dohodla s předním olomouckým sochařem Wenzelem Renderem. Mnohé indicie nasvědčují, že architektonický návrh mariánského sloupu ve Svitavách vytvořil právě Wenzel Render, avšak k samotné realizaci tohoto díla doporučil svého spolupracovníka Johanna Sturmera. Dosti podobný mariánský sloup totiž zhotovil Johann Sturmer také v Zábřehu a zde se s jistotou ví, že jej navrhl Wenzel Render. Kdy byla stavba mariánského sloupu ve Svitavách zahájena, se přesně neví, ale zřejmě to nebyl rok 1703, jak se v různých publikacích o Svitavách uvádí. Příprava a organizace takového podniku od architektonického návrhu přes zajištění dostatku kameníků a pomocníků vyžadovala určitou dobu. Důležité bylo i finanční zajištění stavby a často se stávalo, že peněžité příspěvky mecenášů nestačily a stavba se opožďovala. V té době bylo běžné, že od slibu nějakého mecenáše (šlechtice, měšťana, města, kláštera), že nechá postavit sochu či nechá vybudovat v kostele oltář nebo namalovat obraz k samotnému zhotovení díla uběhlo třeba i několik let. Podle určitých indicií je dost pravděpodobné, že stavba svitavského mariánského sloupu začala nejdříve v roce 1704 a možná až v roce 1705. Dílo bylo svitavskými měšťany dobře přijato a s prací sochaře Johanna Sturmera bylo město spokojeno. Svitavský mariánský sloup byl první větší dílo Johanna Sturmera a nese všechny znaky, které jsou typické pro jeho další tvorbu. Možná právě na základě dobrého přijetí ve Svitavách se Johann Sturmer rozhodl konečně v roce 1707 osamostatnit a svou kamenickou dílnu zřídit ve Svitavách. Stal se tak i svitavským měšťanem a váženou osobou. Nadále však zůstával v kontaktu se svým učitelem Wenzelem Renderem, který mu i v dalším období zpracovával architektonické návrhy některých děl.


Do doby působení v dílně Wenzela Rendera v Olomouci lze možná zařadit také jeho tovaryšskou cestu do Prahy, protože na určitých Sturmerových dílech shledávají někteří badatelé vliv slavné pražské sochařské dílny Brokoffů. Můžeme se jen dohadovat, zda Johann Sturmer v dílně Brokoffů krátce pracoval, či se s pracemi Brokoffů seznámil zprostředkovaně například přes grafické listy. Nikde totiž není zaznamenáno žádné Sturmerovo dílo od jeho příchodu do Olomouce v roce 1703 a to až do roku 1706 či 1707, kdy se objevuje ve Svitavách a tak je možné, že se v tomto čase vydal na zkušenou do Prahy. Na jeho pozdější tvorbu mělo také silný vliv dílo lombardského sochaře a štukatéra Baldassara Fontany, který se podílel na výzdobě poutního chrámu na Svatém Kopečku u Olomouce. Zde stojí za připomenutí, že Baldassar Fontana prováděl také štukatérskou výzdobu kaple Panny Marie Bolestné v kostele sv. Jiljí ve Svitavách.

Koncem roku 1712 se Johann Sturmer stěhuje se svoji dílnou ze Svitav do Olomouce a již roku 1713 se stává olomouckým měšťanem i cechovním mistrem. Bez zajímavosti jistě není, že se dvě Sturmerovy dcery vdaly v Olomouci za zdejší významné sochaře Andrease Zahnera a Johanna Georga Schaubergera. Právě sochař Andreas Zahner se podílel rozhodující měrou na dostavbě impozantního sloupu Nejsvětější Trojice a morových patronů v Olomouci. Dnes je tento sloup zařazen mezi významné světové památky UNESCO. Zde je nutné připomenout, že ve svém architektonickém řešení a konceptu byl trojiční sloup jako zcela unikátní dílo barokní architektury dílem Wenzela Rendera, se kterým Johann Sturmer po celou dobu své tvůrčí práce v Olomouci i Svitavách spolupracoval. Johann Sturmer po bohatém uměleckém životě zemřel 14. listopadu 1729 v Olomouci na tuberkulózu.

Popis mariánského sloupu ve Svitavách

Základnu sloupu tvoří mohutný kvadratický sokl, který je po svém obvodu při zemi zvýrazněn několika schodovitými stupni. Z rohů tohoto soklu vystupují diagonálně vysazené podstavce, na kterých jsou osazeny sochy čtyř světců. Na čelní straně je to sv. Šebestián a sv. Roch, a na odvrácené straně sv. Florián a sv. Jan Nepomucký. Postavy jsou statické, zavalité, s disproporcí mezi horní a dolní částí těla. Mají veliké hlavy, těžké ruce, tupá gesta a nepropracovanou draperii. Tváře sv. Rocha, sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána jsou ozdobeny krátkým vousem. Pouze tvář mladého římského vojáka sv. Šebestiána je hladká. Nejsou to sochy typické pro Sturmerovu tvorbu a tak lze s jistotou tvrdit, že tyto postavy světců netesal samotný Johann Sturmer, ale nějaký méně zdatný kameník ze Sturmerovy dílny. Stejný rukopis mají i sochy na balustrádě morového sloupu v Zábřehu, který Johann Sturmer a jeho dílna zhotovila v roce 1713. Mučedník sv. Šebestián je spodobněn jako mladý, spoře oděný muž přivázaný k pahýlu stromu a prostřílený šípy. Morový patron sv. Roch je vyobrazen jako poutník v plášti a s kloboukem na zádech. Pravou rukou ukazuje na morovou ránu na odhaleném stehně levé nohy. Patron proti ohni sv. Florián je znázorněn ve vojenském oděvu římského vojáka. Přes prsní pancíř má přehozený plášť a na hlavě má přilbicí zdobenou pery. V levé ruce drží praporec a v pravé ruce drží putýnku (nádobu) s vodou, kterou hasí hořící dům u jeho nohou. Svatý Jan Nepomucký (v době vzniku sochy blahoslavený) je zobrazen jako kněz v barokním kněžském šatě. V pravé ruce drží kříž a v levé ruce biret. Diagonálně vysazený podstavec pod sv. Šebestiánem nese dnes již téměř nezřetelný motiv diamantování a podle dalších drobných ozdob je patrné, že jej dělal jiný kameník, než ostatní podstavce. Zbývající tři podstavce mají hladké plochy. Celý masivní sokl včetně diagonálně vysazených postavců je na kolmých plochách zdoben mělkým geometrickým orámováním, které je v rozích ornamentálně zalamováno. Sokl a podstavce jsou v horní části sjednoceny širokou vyklenutou profilovanou soklovou římsou. Na tomto soklu je osazen horní čtyřboký podstavec, který je v dolní části dvakrát odstupňovaný. Na čelní (východní) straně podstavce je v oválné kartuši zdobené akanty a rostlinnými motivy nápis připomínající slib města, které se v roce 1703 zavázalo tuto statui postavit ke chvále Panny Marie. Přepis nápisu je následující:

EX VOTO/ HAT DIE HERTZ/ OGL: BISCHOFPL:/ STATT ZWITTAV/ ZV LOB/ DER VNBE/ FLECKTEN/ EMPFANGNUS/ MARIAE/ DIESE SAVLEN/ AVFFVHREEN LASE/ Ao 1703.

Na zadní (západní) straně je v oválné kartuši zdobené opět akanty a rostlinnými motivy novodobější nápis z roku 1807 o renovaci tohoto sloupu na náklady svitavské obce.

DIESE/ MUTTER GOTTES/STATUA/IST IM IAHR 1807/AUF KOSTEN/DER/STADTGEMEINDE/UND EINIGEN/ WOHLTAETERH/STAFIRET/WORDEN

Jižní a severní strana podstavce je ozdobena splývajícími rouškami, jejichž horní rohy jsou převázány. Horní podstavec je zakončen širokou vyklenutou profilovanou čtvercovou římsou. Na nízkém podstavci či plintu je umístěn vysoký válcovitý dřík sloupu zakončený dole profilovanou patkou. Dřík je dnes zpevněný čtyřmi železnými obručemi. Nahoře je dřík ukončen bohatě zdobenou dekorativní korintskou hlavicí s volutami a stylizovanými akanty. Na ní je osazena čtyřboká římsa s konkávně proláklými stranami, která nese nízký podstavec s hlavičkami andílků (putti). Celému sloupu dominuje socha Panny Marie (ikonografický typ Immaculata –  Neposkvrněná), stojící na oblacích. U nohou jí leží zlacený srpek měsíce. Panna Marie má sepjaté ruce a hlavu natočenou mírně vlevo dolů. Draperie jejího pláště je splývavá. Kolem hlavy má svatozář s dvanácti hvězdami a její tvář vyjadřuje zbožnost.

V dolní třetině je hladký dřík ozdoben oválnou kartuší, kterou obtáčí rostlinné motivy. V kartuši je stylizovaný symbol arabské číslice „4“. Ten používali měšťané a kupci již od středověku jako označení svého stavu. Nalevo od tohoto symbolu je písmeno M a napravo písmeno Z. Domnívám se, že je to monogram tehdejšího primátora města, kterým byl Mathias Zehenmark. Ten se nejen z pozice své funkce, ale jistě i finančně podílel na zbudování tohoto sloupu. Pod stylizovanou číslicí „4“ jsou pod sebou písmena Z a M. Po obou stranách těchto písmen jsou vytesány kvetoucí rostliny. Stejně pod sebou uspořádaná písmena Z a M najdeme i v kartuši na reliéfu Panny Marie na měšťanském domě č. o. 44 na náměstí Míru. Je zde jistě nějaká souvislost a tento dům zřejmě patřil nositeli monogramu ZM, tedy možná právě Mathiasu Zehenmarkovi.

V dolním soklu je vytesán dutý prostor, který znázorňuje jeskyni (grottu) a hrob sv. Rozálie.  Zde je umístěna plastika ležící postavy sv. Rozálie, která je patronkou proti moru. Do hrobu sv. Rozálie lze nahlédnout ze čtyř světových stran otvory či okénky, která jsou zakryta ozdobnou kovanou mřížkou.

Na dolní části soklu nad okénky do hrobu sv. Rozálie jsou z východní a západní strany vytesány věnce z růží. Na jižní a severní straně to jsou kytice růží. Růže jsou atributy sv. Rozálie. Různě obměňované akanty, rozviliny, rostlinné motivy, listy, květy či věnce jsou charakteristické pro Sturmerovu tvorbu. Mariánský sloup je ohraničen osmibokou balustrádou, která však pochází až z 50. let 20 století, kdy byl celý sloup restaurován. Původní balustráda byla více zdobená a měla na východní straně vchod s ozdobnou kovanou brankou, kterou se dalo vstoupit až na kamenné schodovité stupně u základny soklu. Podobné řešení balustrády můžeme vidět například i u mariánského sloupu v Moravské Třebové.

Mariánský sloup ve Svitavách je zhotoven z mladějovského pískovce, který byl pro své vlastnosti sochaři velmi oblíben.

Restaurování a opravy mariánského sloupu

V roce 1807 proběhlo restaurování mariánského sloupu a o jeho průběhu se zachovalo více informací, které jsou důležité pro poznání, jak tento sloup po svém vzniku počátkem 18. století vypadal. Z dochovaných písemností o restaurování soupu a podrobného vyúčtování prací se dozvídáme, že kamenické práce tehdy prováděl kamenický mistr Jan Selinek z Bělé nad Svitavou (někdy uváděn z Březové nad Svitavou), štafířské (pozlačovačské) práce zajišťoval štafiř Jan Bierno (také psáno Birno) z Litomyšle a v účetních dokladech se objevuje i jméno sklenářského mistra Vincence Laskotta a zámečnického mistra Maxe Haberlandta. Z navrženého rozpočtu Jana Selinky vyplývá, že u sochy bylo potřeba nově zhotovit sedm zábradelních lavic a dvě koule s patkami. V konečném vyúčtování vedle zhotovení sedmi zábradelních lavic o délce 9 stop jsou uvedeny i dvě kratší zábradelní lavice o délce 3 stopy a 9 palců. Bylo také zhotoveno jedenáct nových baluster a dvě koule s podstavci. Sklenářský mistr Vincenc Laskott dostal zaplaceno za zasklení čtyř kusů oken, jejichž sklo bylo zasazeno do olova. Tedy původní okénka do jeskyně s hrobem sv. Rosálie byla zasklená. Zámečnický mistr Max Haberlandt zřejmě opravoval branku, kterou se dalo vstoupit až k samotnému soklu sloupu. Práce štafíře Jana Bierna podle zaplacené vysoké částky 901 zl. spočívala zřejmě v pozlacení sochy Panny Marie a některých částí morových patronů či dalších drobnějších ozdob na sloupu. Z informací o restaurování sloupu v roce 1807 vyplývá, že především balustráda byla ve špatném stavu. Zajímavé je zjištění, že balustráda byla tehdy ozdobena koulemi s patkami, jaké můžeme vidět například na Sturmerově mariánském sloupu v Mohelnici. Další větší restaurátorské práce na mariánském sloupu proběhly v roce 1883. Zde je zajímavá zpráva, že pozlacovačské práce tehdy prováděli Heinrich Zdobnitzky a Johann Willemek. Byla znovu pozlacena mariánská socha pravým zlatem. Následující oprava proběhla v roce 1905. Při zhotovování rozpočtu sochař a kameník Andreas Stiepak se rozhodoval, zda použít na restaurátorské práce hořický či maletínský pískovec, který by byl dražší. Balustráda byla opět ve špatném stavu a část musela být nově zhotovena. O pozlacovačské práce se tehdy ucházeli tři pozlacovači a zakázku nakonec dostal Karl Langer. Že jsou sochy světců nepovedené, trápilo svitavské měšťany asi již od samotného vztyčení mariánského sloupu. Když svitavský farář dne 10. května 1905 poslal rozpočty i sebrané peníze ve výši 864 K 1 h purkmistrovskému úřadu, připsal k dopisu, že si dovoluje požádat, „aby čtyři sochy světců byly ponechány, dokud nebudou moci být nahrazeny lepšími“. Zřejmě se tedy uvažovalo o odstranění těchto soch, k čemuž nedošlo. V dalších sto a více letech byl mariánský sloup několikrát restaurován. O práci těchto restaurátorů je již dostatek podrobných údajů, které zde nebudu uvádět.

Závěr

Svitavský mariánský sloup je velmi kvalitní umělecké dílo z počátku 18. století, které nepřekypuje barokní přezdobeností, jak tomu bylo u řady mariánských či trojičních sloupů v následujících desetiletích. Jeho hodnotu jen poněkud snižují nepovedené postavy čtyř světců na diagonálních podstavcích soklu. Město Svitavy také bylo první mezi okolními městy, kde byl zhotoven na volném prostranství takto působivý mariánský sloup. Jestliže u architektonického návrhu svitavského mariánského sloupu stál takový umělec, jako byl Wenzel Render a samotným zhotovitelem byl další významný barokní sochař Johann Sturmer, je mariánský sloup ve Svitavách prvořadá umělecká památka, která si zaslouží naši pozornost.

 

Seznam použité literatury:

Blažíček, O.: Ferdinand Brokof, Praha, 1976
Fikejz, R., Velešík, V.: Kronika města Svitavy, Svitavy, 2006
Havlíčková, I.: Bakalářská diplomová práce: Pravděpodobný fenomén Křížové cesty v Moravské Třebové. Vedoucí práce: doc. Mgr. Martin Pavlíček, PhD., Univerzita Pardubice, Fakulta restaurování, 2009
Herout, J.: Jak poznávat kulturní památky, Praha, 1986
Kolektiv autorů.: Paměť měst, Praha, 1975
Konečný, O.: Bakalářská diplomová práce: Sochařská výzdoba oltářů v kostele Panny Marie Sněžné v Olomouci. Vedoucí práce: Prof. PhDr. Lubomír Slavíček, CSc., FF MU, Brno, 2010/2011
Kořán, I.: Braunové, Praha, 1999
Loubal, L.: Hřebečské baroko – Schönhengster barock, Moravská Třebová, 1996
Maxová, I., Nejedlý, V., Suchomel, M., Zahradník, P.: Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v okrese Svitavy, Praha, 1997
Maxová, I., Nejedlý, V., Zahradník, P.: Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v kraji Vysočina, Praha, 2006
Melichová, L.: Magisterská diplomová práce: Z kamene dobrého, tvrdého a trvalého. Vedoucí práce: Mgr. Pavel Suchánek, FF MU, Brno, 2008
Nekuda, V. a kol.: Vlastivěda moravská, Moravskotřebovsko, Svitavsko, Brno, 2002
Neumann, J.: Český barok, Praha, 1969
Panoch, P., Bartoš, Š.: Barokní umění na Chrudimsku, Nové Město nad Metují, 2011
Pavlíček, M.: Josef Winterhalder st. (1702 – 1769), Brno, 2005
Pavlíček, M.: Sochaři a sochařství baroka v Olomouci, Olomouc, 2011
Poche, E.: Matyáš Bernard Braun – sochař českého baroka, Praha, 1986
Preclík, V.: Tiše se přemisťovati, Hradec Králové, 1989
Slouka, J.: Mariánské a morové sloupy Čech a Moravy, Praha, 2010
Smahel, R.: Olomouc ve fotografii, Martin, 1969
Stehlík, M.: Barok v soše, Brno, 2006
Suchánek, P.: K větší cti a chvále – Umění a mecenát opatů kláštera Hradisko v 18. století, Brno, 2007
Šinálová, V.: Diplomová práce: Pískovce na historických objektech Olomouce. Vedoucí práce: RNDr. Petr Sulovský, PhD., Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Olomouc, 2012
Trojan, R., Mráz, B.: Malý slovník výtvarného umění, Praha, 1996
Zápalková, H.: Jiří Antonín Heinz 1698 – 1759, Olomouc, 2011

Celý text ke stažení zde: Mariánský sloup ve Svitavách